4. A águia e o escaravelho
maria celeste consolin dezotti / e-Science
- Created on 2023-10-27 15:25:42
- Modified on 2024-01-17 16:26:57
- Translated by Maria Celeste Consolin Dezotti
- Aligned by maria celeste consolin dezotti
Chambry 4; Ἀετòς καὶ κάνθαρος
Ἑλληνική Transliterate
Português
urn:cts:greekLit:tlg0096.tlg002.opp-grc3:4.1-4.3
Ἀετὸς λαγωὸν ἐδίωκεν • ὁ δὲ ἐν ἐρημίᾳ τῶν βοηθησόντων ὑπάρχων , ὃν μόνον ὁ καιρὸς παρέσχε , κάνθαρον ἰδών , τοῦτον ἱκέτευεν . Ὁ δὲ παραθαρσύνας αὐτόν , ὡς ἐγγὺς ἐλθόντα τὸν ἀετὸν ἐθέασατο , παρεκάλει μὴ ἀπάγειν αὐτοῦ τὸν ἱκέτην . Κἀκεῖνος ὑπεριδὼν τὴν μικρότητα ἐν ὄψει τοῦ κανθάρου τὸν λαγωὸν κατεθοινήσατο . Ὁ δὲ ἀπ ' ἐκείνου μνησικακῶν διετέλει παρατηρούμενος τοῦ ἀετοῦ τὰς καλιὰς καί , εἴ ποτε ἐκεῖνος ἔτικτε , μετάρσιος αἰρόμενος ἐκύλιε τὰ ὠὰ καὶ κατέασσε , μέχρις οὗ πανταχόθεν ἐλαυνόμενος ὁ ἀετὸς ἐπὶ τὸν Δία κατέφυγεν ( ἐστὶ δὲ τοῦ Διὸς ἱερὸς ὁ ὄρνις ) , καὶ αὐτοῦ ἐδεήθη τόπον αὐτῷ πρὸς νεοττοποιίαν ἀσφαλῆ παρασχεῖν . Τοῦ δὲ Δἰὸς ἐν τοῖς ἑαυτοῦ κόλποις τίκτειν ἐπιτρέψαντος αὐτῷ , ὁ κάνθαρος τοῦτο ἑωρακώς , κόπρου σφαῖραν ποιήσας , ἀνέπτη καὶ γενόμενος κατὰ τοὺς τοῦ Διὸς κόλπους ἐνταῦθα καθῆκεν . Ὁ δὲ Ζεὺς ἀποσείσασθαι τὴν κόπρον βουλόμενος , ὡς διανέστη , ἔλαθεν τὰ ὠὰ ἀπορρίψας . Ἀπ ' ἐκείνου τέ φασι περὶ ὃν καιρὸν οἱ κάνθαροι γίγνονται μὴ νεοττεύειν τοὺς ἀετούς .
Ὁ λόγος διδάσκει μηδενὸς καταφρονεῖν λογιζομένους ὅτι οὐδεὶς οὕτως ἐστὶν ἀδύνατος ὡς προπηλακισθεὶς μὴ δύνασθαί ποτε ἑαυτὸν ἐκδικῆσαι .
Ὁ λόγος διδάσκει μηδενὸς καταφρονεῖν λογιζομένους ὅτι οὐδεὶς οὕτως ἐστὶν ἀδύνατος ὡς προπηλακισθεὶς μὴ δύνασθαί ποτε ἑαυτὸν ἐκδικῆσαι .
Uma
águia
estava
perseguindo
uma
lebre
.
E
esta
,
vendo-se
num
deserto
de
protetores
,
assim
que
avistou
um
escaravelho
,
o
único
protetor
que
a
ocasião
lhe
oferecia
,
foi
como
suplicante
junto
a
ele
.
Ele
a
amparou
e
,
quando
viu
a
águia
chegando
perto
,
lhe
implorou
que
não
levasse
embora
a
sua
suplicante
.
E
ela
,
em
menosprezo
à
sua
pequenez
,
devorou
a
lebre
na
cara
do
escaravelho
.
Então
ele
,
ressentido
com
ela
,
foi
levando
a
vida
a
espreitar
os
ninhos
da
águia
e
,
cada
vez
que
ela
botava
,
ele
,
alçando-se
lá
no
alto
,
fazia
rolar
os
ovos
e
os
quebrava
,
até
que
a
águia
,
cercada
de
todos
os
lados
,
buscou
refúgio
junto
de
Zeus
(
é
a
ave
sagrada
de
Zeus
)
e
solicitou
dele
que
lhe
arrumasse
um
lugar
seguro
para
a
ninhada
.
E
como
Zeus
lhe
permitisse
botar
em
seu
colo
,
o
escaravelho
,
ao
ver
isso
,
fez
uma
pelota
de
esterco
,
alçou
voo
e
,
chegando
rente
ao
colo
de
Zeus
,
soltou
-
a
lá
.
Então
Zeus
,
desejando
sacudir
o
esterco
,
ergueu
-
se
e
,
sem
se
dar
conta
,
jogou
fora
os
ovos
.
Desde
então
,
dizem
que
na
época
em
que
os
escaravelhos
aparecem
,
as
águias
não
fazem
ninho
.
A fábula ensina que pessoa alguma devemos menosprezar , considerando que ninguém é tão impotente a ponto de , uma vez ultrajado , não poder um dia vingar - se .
A fábula ensina que pessoa alguma devemos menosprezar , considerando que ninguém é tão impotente a ponto de , uma vez ultrajado , não poder um dia vingar - se .