12. O gato e o galo
maria celeste consolin dezotti / e-Science
- Created on 2023-11-01 12:52:22
- Modified on 2024-01-20 16:56:19
- Translated by Maria Celeste Consolin Dezotti
- Aligned by maria celeste consolin dezotti
Chambry 12.4; Αἴλουρος καὶ ἀλεκτρυών
Ἑλληνική Transliterate
Português
urn:cts:greekLit:tlg0096.tlg002.opp-grc3:12.4
Αἴλουρος , συλλαβὼν ἀλεκτρυόνα , μετ ' εὐλόγου τοῦτον αἰτίας ἠβουλήθη καταφαγεῖν . Καὶ δὴ κατηγόρει αὐτοῦ ὡς ὀχληρὸς εἴη τοῖς ἀνθρώποις νύκτωρ κεκραγὼς καὶ μὴ συγχωρῶν ὕπνου τυγχάνειν . Τοῦ δ ' ἀπολογουμένου ἐπὶ τῇ ἐκείνων ὠφελείᾳ τοῦτο ποιεῖν , ὡς ἐπὶ τὰ συνήθη τῶν ἔργων ἐγείρεσθαι , πάλιν ὁ αἴλουρος αἰτίαν ἐπέφερεν ὡς ἀσεβὴς εἴη περὶ τὴν φύσιν , μητρὶ καὶ ἀδελφαῖς συμμιγνύμενος . Τοῦ δὲ καὶ τοῦτο πρὸς ὠφέλειαν τῶν δεσποτῶν πράττειν φήσαντος , πολλῶν αὐτοῖς ἐντεῦθεν ὠῶν τικτομένων , ὁ αἴλουρος εἰπών • " Ἀλλ ' εἰ σύ γε πολλῶν εὐπορεῖς εὐπροσώπων ἀπολογιῶν , ἔγωγε μέντοι ἄτροφος οὐ μενῶ " , τοῦτον κατεθοινήσατο .
Ὁ μῦθος δηλοῖ ὅτι ἡ πονηρὰ φύσις πλημμελεῖν αἱρουμένη , εἰ μὴ μετ ' εὐλόγου δυνηθείη προσχήματος , ἀπαρακαλύπτως γε μὴν πονηρεύεται .
Ὁ μῦθος δηλοῖ ὅτι ἡ πονηρὰ φύσις πλημμελεῖν αἱρουμένη , εἰ μὴ μετ ' εὐλόγου δυνηθείη προσχήματος , ἀπαρακαλύπτως γε μὴν πονηρεύεται .
Um
gato
agarrou
um
galo
e
com
um
pretexto
bem
plausível
quis
devorá
-
lo
.
E
então
se
pôs
a
acusá
-
lo
de
ser
molesto
para
os
homens
,
por
cantar
à
noite
e
não
lhes
permitir
pegar
no
sono
.
Dizendo
ele
em
sua
defesa
que
fazia
isso
em
proveito
deles
,
de
modo
a
despertá
-
los
para
os
afazeres
cotidianos
,
de
novo
o
gato
acrescentou
como
acusação
que
ele
era
ímpio
no
tocante
à
natureza
,
pois
se
acasalava
com
a
mãe
e
as
irmãs
.
Afirmando
,
então
,
ele
também
agir
assim
em
proveito
dos
patrões
,
a
partir
do
que
grande
quantidade
de
ovos
são
postos
para
eles
,
o
gato
falou
:
"
Mas
se
você
se
sai
bem
com
inúmeras
defesas
magníficas
,
eu
é
que
por
certo
não
vou
ficar
sem
comida
.
"
E
o
devorou
.
A fábula mostra que a natureza perversa decidida a cometer falta , mesmo que não se fortaleça com um pretexto plausível , age com perversidade às claras mesmo .
A fábula mostra que a natureza perversa decidida a cometer falta , mesmo que não se fortaleça com um pretexto plausível , age com perversidade às claras mesmo .