Banquete, 1.1-2
Tiago Rosário /
- Created on 2020-07-14 03:15:13
- Translated by PINHEIRO, Ana Elias (Centro de Estudos Clássicos e Humanísticos Edição: 1a/2008)
- Aligned by Tiago Rosário
Ἑλληνική Transliterate
Português
Ἀλλ’ ἐμοὶ δοκεῖ τῶν καλῶν κἀγαθῶν ἀνδρῶν ἔργα οὐ ( 1 )
μόνον τὰ μετὰ σπουδῆς πραττόμενα ἀξιομνημόνευτα εἶναι ,
ἀλλὰ καὶ τὰ ἐν ταῖς παιδιαῖς . οἷς δὲ παραγενόμενος ταῦτα
( 2 ) γιγνώσκω δηλῶσαι βούλομαι . ἦν μὲν γὰρ Παναθηναίων
τῶν μεγάλων ἱπποδρομία , Καλλίας δὲ ὁ Ἱππονίκου ἐρῶν
ἐτύγχανεν Αὐτολύκου παιδὸς ὄντος , καὶ νενικηκότα αὐτὸν
παγκράτιον ἧκεν ἄγων ἐπὶ τὴν θέαν .
μόνον τὰ μετὰ σπουδῆς πραττόμενα ἀξιομνημόνευτα εἶναι ,
ἀλλὰ καὶ τὰ ἐν ταῖς παιδιαῖς . οἷς δὲ παραγενόμενος ταῦτα
( 2 ) γιγνώσκω δηλῶσαι βούλομαι . ἦν μὲν γὰρ Παναθηναίων
τῶν μεγάλων ἱπποδρομία , Καλλίας δὲ ὁ Ἱππονίκου ἐρῶν
ἐτύγχανεν Αὐτολύκου παιδὸς ὄντος , καὶ νενικηκότα αὐτὸν
παγκράτιον ἧκεν ἄγων ἐπὶ τὴν θέαν .
Pois
,
a
mim
,
não
me
parece
que
sejam
menos
dig-
nas
de
lembrança
as
acções
sérias
dos
homens
de
bem
do
que
os
seus
momentos
de
irreflexão
.
E
porque
eu
próprio
os
presenciei
,
quero
agora
transmitir
o
que
sei
.
Aconteceu
por
altura
das
corridas
de
cavalos
das
Grandes
Panateneias
.
Cálias
,
o
filho
de
Hiponico
,
apai-
xonado
por
Autólico
,
um
miúdo
que
tinha
ganho
no
pancrácio
,
tinha-o
levado
a
assistir
à
prova
.
PLATÃO, Fédon 97b-d
Tiago Rosário /
- Created on 2020-07-20 19:35:25
- Modified on 2020-07-20 20:50:33
- Translated by Maria Tereza Schiappa de Azevedo. Editora Minerva, 2004
- Aligned by Tiago Rosário
Ἑλληνική Transliterate
Português
Ἀλλ’ ἀκούσας μέν ποτε ἐκ βιβλίου τινός , ὡς ἔφη , Ἀναξαγόρου ἀναγιγνώσκοντος , καὶ λέγοντος ὡς ἄρα νοῦς ἐστιν ὁ διακοσμῶν τε καὶ πάντων αἴτιος , ταύτῃ δὴ τῇ αἰτίᾳ ἥσθην τε καὶ ἔδοξέ μοι τρόπον τινὰ εὖ ἔχειν τὸ τὸν νοῦν εἶναι πάντων αἴτιον , καὶ ἡγησάμην , εἰ τοῦθ’ οὕτως ἔχει , τόν γε νοῦν κοσμοῦντα πάντα κοσμεῖν καὶ ἕκαστον τιθέναι ταύτῃ ὅπῃ ( 5 ) ἂν βέλτιστα ἔχῃ · εἰ οὖν τις βούλοιτο τὴν αἰτίαν εὑρεῖν περὶ ἑκάστου ὅπῃ γίγνεται ἢ ἀπόλλυται ἢ ἔστι , τοῦτο δεῖν περὶ αὐτοῦ εὑρεῖν , ὅπῃ βέλτιστον αὐτῷ ἐστιν ἢ εἶναι ἢ ( d ) ἄλλο ὁτιοῦν πάσχειν ἢ ποιεῖν · ἐκ δὲ δὴ τοῦ λόγου τούτου οὐδὲν ἄλλο σκοπεῖν προσήκειν ἀνθρώπῳ καὶ περὶ αὐτοῦ ἐκείνου καὶ περὶ τῶν ἄλλων ἀλλ’ ἢ τὸ ἄριστον καὶ τὸ βέλτιστον .
Ora
,
justamente
,
ouvi
um
dia
ler
excertos
de
um
livro
que
era
,
segundo
se
disse
,
de
Anaxágoras
.
Aí
se
afirmava
que
era
o
Espírito
o
ordenador
e
a
causa
de
todas
coisas
.
Rejubilei
com
tal
explicação
,
pois
,
em
certo
sentido
,
pareceu-me
vantajoso
que
fosse
o
Espírito
a
causa
de
tudo
.
Porque
se
assim
é
(
pensei
)
,
se
é
o
Espírito
o
ordenador
e
a
causa
de
todas
as
coisas
,
então
,
por
certo
que
as
ordena
e
dispõe
da
forma
que
for
mais
conveniente
para
cada
uma
delas
.
E
se
alguém
quiser
achar
,
para
cada
coisa
,
a
causa
que
a
faz
nascer
,
perecer
ou
existir
,
não
tem
mais
que
achar
aquilo
que
para
ela
é
mais
ajustado
:
se
existir
,
se
sofrer
qualquer
processo
ou
ter
parte
activa
nele
.
Nesta
ordem
de
ideias
,
portanto
a
única
coisa
que
o
homem
devia
ter
em
vista
,
tanto
nesse
objeto
específico
quanto
nos
demais
,
era
a
ideia
de
perfeição
,
do
supremo
bem
.